Počet bioplynových elektráren v České republice rychle roste. Současně se prohlubují i zkušenosti dodavatelů i provozovatelů. Potencionální investor se tak může orientovat i podle tuzemských referencí. Kvalita technologie a její životnost elektrárny, stejně jako trvalý maximální výkon a skutečná výše nákladů, se však prokáží až během několika let provozu. Stavba bioplynové elektrárny (BPE) a její uvedení do provozu by již pro zkušeného dodavatele neměl být problém. Ale zejména také během startování a prvních měsíců mohou nastat takové provozní stavy, které způsobí obsluze BPE velké potíže a investorovi nečekanou finanční ztrátu. Příčinou může být kvalita vstupních surovin, ale i jejich změna nebo provozní chyby. Řešením a pomocí je v tomto případě jen účinná a robustní technologie a kvalitní servis dodavatele. Zázemí silné firmy Společnost Agri Fair, s. r. o., která v České republice staví již dvanáctou bioplynovou stanici, zde zastupuje známou německou firmu Biogas Hochreiter GmbH. Společnost zajišťuje generální dodávku včetně schvalovacích a projekčních prací, realizaci, kolaudaci, nastartování, servis a poradenství. Firemním standardem jsou bioplynové stanice robustní, univerzální a fungující na plný výkon. Pracovníci českého zastoupení již nabyli značné zkušenosti a dokáží zajistit profesionální dodávku i servis, ale i oni se stále učí. Pomáhá jim nejen kvalitní a osvědčená technologie, ale také silné zázemí firmy Hochreiter, která bioplynové elektrárny staví a provozuje již více než dvacet let. Projevuje se to především při řešení výjimečných provozních stavů, které se mohou i přes zdánlivě dobře pracující biologické procesy ve fermentorech objevit.

Nebezpečná krusta

Každý projekt je v něčem jiný, přizpůsobený lokálním podmínkám i vstupním surovinám. Podle toho se liší koncepce, některé části technologie a výkon bioplynové stanice. Jedním z nejvýznamnějších technologických procesů je promíchávání obsahu fermentoru. Suchá vrstva na hladině, tzv. krusta, znamená pro bioplynovou stanici velké nebezpečí a jejímu utvoření je třeba zabránit. V opačném případě se musí krusta vybagrovat a obsah fermentoru vyvézt na pole. Následný výpadek provozu a opětovné nastartování biologického procesu přináší provozovateli velké finanční ztráty. U technologie Hochreitetr to však tak docela neplatí: díky účinnému patentovanému pádlovému míchadlu značky Mississippi a dalším prvkům technologie si totiž provozovatel může dovolit i tři dny fermentor nemíchat a poté i jeden metr mocnou plovoucí vrstvu, například ze slamnatého hnoje, bez problémů opět rozmíchat. Prokázalo se to při řešení situace, která nastala při rozjezdu BPE v Olešné u Havlíčkova Brodu.

Vstupní suroviny

Při startu bioplynové elektrárny v Olešné, která má elektrický výkon 246 kW, se výrazně projevilo, že byly zvoleny nekvalitní vstupní suroviny. Šlo o vepřovou kejdu, která měla již během zahřívání fermentoru vlastnosti, jež nevyhovovaly potřebám mikroorganismů podílejících se na tvorbě bioplynu (metanu). Jedním ze závažných negativních ukazatelů kejdy byla nízká hodnota pH, kolem 6,1. Proto při dosažení potřebné teploty pro dávkování vstupních surovin bylo do fermentoru o průměru 22,5 m a výšce 6 m postupně nadávkováno asi 100 t slamnaté chlévské mrvy. Tím se pH zvýšilo na hodnotu 6,4 a zvýšil se také obsah organické sušiny. Poté byly do fermentoru přidány ještě dvě tuny vápna, čímž se pH zvýšilo až na hodnotu 6,6. Během těchto úprav se obsah fermentoru neustále promíchával a na hladině nebyl žádný náznak suché plovoucí vrstvy. V počátku těchto zásahů se ve fermentoru netvořil prakticky žádný bioplyn. Po úpravě prostředí a podmínek se sice postupně začal tvořit bioplyn s obsahem metanu kolem 35 %, ale ani to ještě nebylo dostatečné.

Inokulce a rozmíchání

Pro další podporu tvorby bioplynu se do fermentoru navezlo 50 m3 biologického materiálu z bioplynové elektrárny v Deštné u Jindřichova Hradce, která již tři čtvrtě roku pracuje nepřetržitě na plný výkon 536 kW.

Toto řešení bylo doporučeno společností Hochreiter a firma Agri Fair jej použila poprvé. Při inokulaci však bylo požadováno, aby se obsah fermentoru co možná nejdelší dobu nemíchal. Již první den se tak vytvořila plovoucí vrstva o mocnosti asi 50 cm. Po třech dnech se vrstva téměř dotýkala stropu fermentoru. V tu dobu se ale již tvořil plyn o obsahu metanu 48 % a bylo možné začít fermentor znovu promíchávat. Činností pádlového míchadla Mississippi a bočního horizontálního vrtulového míchadla byla plovoucí vrstva o mocnosti asi jeden metr během dvou dnů rozmíchána na takřka volnou hladinu. Pět dní po inokulaci již fermentor vyráběl dostatek kvalitního bioplynu a mohla být nastartována kogenerační jednotka. Výkon motoru se pak neustále zvyšoval a po třiceti dnech dosáhl 100 procent. Od tohoto dne funguje bioplynová elektrárna v Olešné nepřetržitě na plný výkon. Že polovinu biologie tvoří účinná technologie opravdu platí.

tým firmy AGRI FAIR s.r.o.